BIXL 2017

Direkt zum Seiteninhalt

Hauptmenü:

Svynálezem sklářské píšťaly přibližně před 2000 lety se práce sklářů podstatně změnila. Do té doby se sklo vyrábělo technikou fajánsem,  tavením a odléváním do forem, apod.  Tento důležitý objev umožňuje formování skla foukáním a nutno říci, že způsob výroby skla pomocí sklářské píšťaly  se až do dnešní doby příliš nezměnil.
Sklo (sklářský kmen) se vyrábí ze sklářských písků, sody, vápence, potaše a také pomocných suroviny, jako jsou např. čeřící látky, které odstraňují nežádoucí zabarvení skloviny. Barevné sklo docílíme přidáním oxidů kovů. Měď barví skelnou hmotu zeleně, modře a červeně, kobalt modře, zlato rubínově červeně, nikl a mangan fialově, chrom a uran zeleně a síra žlutě. Mezi další nástroje, které sklář používá, patří: sklářské nůžky, přílepník, vytahovací kleště, kulmovačka, roztočka, zářezka, vrubovník, sochor a další.
Ve sklářských pecích jsou tavící pánve, v nichž je roztavené sklo o teplotě 950°C. Sklář nabere na sklářskou píšťalu malé množství skla a vyfouká do požadované formy. Foukání skla do vlhkých dřevěných forem umožňuje výrobu většího počtu skleněných kousků stejného tvaru a velikosti.  Mezi žhavou sklovinou a stěnou formy se při formování vytvoří vrstva kouře a páry a výsledným efektem je hladký povrch skla.
Zájem o sklářství a sklotvorné umění vzrostl v sedmdesátých letech dvacátého století se vznikem „Studio Glass Movement“. Do té doby se vyrábělo spíše užitkové sklo, ale umělečtí skláři v hnutí „Studio Glass Movement“ začali vytvářet skleněné objekty volně a bez formy. Tímto způsobem vznikaly kreace dosud nevídaných tvarů, které znovu přitahovaly návštěvníky do uměleckých galerií. Průkopníky tohoto hnutí byli Erwin Eisch  a Theodor Sellner z Bavorského lesa, samozřejmě Američan  Harvey Littleton a mnoho dalších.
Zurück zum Seiteninhalt | Zurück zum Hauptmenü